Konstantin Ustinovič Černěnko
Politolog Leonid Parfjonov o něm prohlásil: "Aniž by nabyl vědomí, ujal se funkce generálního tajemníka. " [4] Pokud se Černěnko ukázal na veřejnosti, museli ho podpírat příslušníci ochranky a další ho měli za úkol obklopovat v těsném hloučku, aby to vypadalo, že státníkovo tempo chůze sto metrů za čtvrt hodiny není způsobeno fyzickou kondicí, ale tím, že se musí zastavovat kvůli konverzaci se zástupy obdivovatelů. [5] Černěnkův zdravotní stav a krátkost funkčního období neumožnily významné politické kroky. Za zmínku stojí zastavení či anulování některých procesů s Brežněvovými kleptokratickými spolupracovníky, zahájených za Andropova. Projevem konzervativních tendencí byla i kampaň proti západnímu způsobu života, která vedla k represím proti fanouškům rockové hudby (měla svůj dopad i v Československu) či sci-fi. Černěnko se také pokusil o rehabilitaci do té doby spíše rozpačitě utajovaného Stalina – vznikl např. film Boj o Moskvu, zobrazující Stalina jako moudrého vojevůdce a velkorysého státníka, pozorně naslouchajícího kritice.
Lyrics
Konstantin Ustinovič Černěnko – Wikipedie
- Rudolf hrušínský mladší
- Podruhé po druhé
- Konstantin ustinovič černěnko lyrics
- Jak zkontrolovat sportku
- Jak se stát rentiérem de
- Náhradní díly k telefonům - IPATO.cz
- Práce v Německu - OV, VZV, CNC | JenPráce.cz
- Šumění v uších
- Cz vzor 70
- Velkolepé století 4 řada
Video
Proto se po Brežněvově smrti říkalo, že ve skutečnosti umřel už dávno, ale teprve teď mu to Černěnko oznámil. [ zdroj? ] Černěnko byl považován za přirozeného Brežněvova nástupce, ale první muž KGB Jurij Andropov využil svého mocenského vlivu a slíbil rozsáhlou modernizaci, takže získal na svou stranu většinu politbyra a byl zvolen generálním tajemníkem. Ambiciózní Andropov odstranil mnoho neschopných a zkorumpovaných funkcionářů, takže po jeho smrti v únoru 1984 všichni s ulehčením nastolili Černěnka, symbolizujícího návrat ke starým časům. Již na Andropovově pohřbu bylo zjevné, že nový vládce šestiny světa postrádá schopnost cokoli řídit. Říkalo se, že Černěnko k moci "nepřišel, ale byl k ní přišourán". V srpnu 1983 už beztak vážně nemocný Černěnko prodělal těžké alimentární onemocnění poté, co snědl rybu na letním bytě u šéfa KGB Vitalije Fedorčuka (proto se spekulovalo o tom, že byl záměrně otráven). [3] Zbytek života strávil převážně na nemocničním lůžku, v dosahu kyslíkového přístroje.
Stranoj polučiť, čto "kozla" zabiť. Soveršenno sekretno. 1. srpen 2002, číslo 8/159. ISSN 0235-6686. (rusky) ↑ PETRÁNEK, Jan. Nesmrtelnost rozkazem (vzpomínky ruského kardiologa) [online]. ČRo Leonardo (Plus), 2008-06-20 [cit. 2017-10-23]. Dostupné online. ↑ RJABCEV, Andrej. Leonid Parfjonov: "Ne zastavljajtě meňja rodinu ljubiť tak, kak vy jeje ljubitě! ". Komsomolskaja pravda. 17. prosinec 2009. ISSN 0233-433X. (rusky) ↑ GALUCH, Alexandr. Na pochoronach Jurija Andropova sedogo zadychajuščegosja starika Konstantina Černěnko na mavzolej podnimali s pomoščju specialnogo podjemnika. Fakty i kommentarii [online]. 2005-03-11 [cit. 2016-10-06]. (rusky) Literatura [ editovat | editovat zdroj] DURMAN, Karel. Před pádem: o nostalgii, gilotině a sovětské bezmoci (1980-1985). Historický obzor, 1995, 6 (1), s. 11-16. Externí odkazy [ editovat | editovat zdroj]
Do komunistické strany byl s velkými poctami znovu přijat Vjačeslav Molotov, poslední žijící protagonista "kultu osobnosti". Praktické bezvládí využili členové politbyra k boji o nástupnictví. Když se největší favorit Viktor Grišin zdiskreditoval korupční aférou na moskevské radnici, zúžil se výběr na dva nejmladší kandidáty: leningradského šéfa strany Grigorije Romanova a Michaila Gorbačova, který využil svého řečnického umění a osobního kouzla (a pečlivě tajil své reformátorské úmysly), takže v březnu 1985 nahradil zemřelého Černěnka na nejvyšším postu. Černěnkovi se dostalo státního pohřbu a je zatím poslední osobou pohřbenou u Kremelské zdi v individuálním hrobě. Vzápětí byl odsouzen k zapomnění, neuskutečnil se ani návrh, aby po něm bylo pojmenováno město Penza. Odkazy [ editovat | editovat zdroj] Reference [ editovat | editovat zdroj] ↑ MEDVEDĚV, Felix. Anna Černěnko: "Ja zaplakala, uznav, čto muž stal Gensekom! ". Ekspress gazeta. 31. srpen 2007, číslo 34/655. Dostupné online. (rusky) ↑ BOLDIN, Valerij.